„Jsem ze města Stryj ve Lvovské oblasti a vlastenecká výchova byla součástí mého života od dětství,“ říká Yaryna Huk s volacím znakem „Horobchyk“
- Oleksiy
- před 15 hodinami
- Minut čtení: 2
Yaryna „Horobchyk“ Huk vyjela na svou první rotaci s Hospitallers v srpnu 2023.
„Podala jsem dvě přihlášky do praporu. Psala jsem různým lidem a oni odpovídali: ‚Teď berou jen doktory, je těžké se dostat.‘ Ale nakonec mi někdo napsal zpátky. Můj přítel Sobol se zeptal: ‚Jsi připravená?‘ Samozřejmě jsem řekla ano – už jsem dala výpověď v práci.“
Yaryna nemá lékařské vzdělání – studovala architekturu a později pracovala jako interiérová designérka.
„Kdyby nebyla plnohodnotná invaze, asi bych se k praporu nepřidala. Ale teď, po dvou letech, mám zkušenosti a prostě nemůžu přestat jezdit – stalo se to mou malou osobní misí. Pokud máš dovednosti, musíš vědět, jak je správně využít.“
Od té doby "Horobchyk" ani nepočítá, kolikrát byla na rotaci, ale jezdí pravidelně – měsíc na frontě, měsíc nebo dva pauza. Občas bere freelance projekty, ale přiznává, že je těžké vybírat pro klienty drahé materiály, když ví, že ty peníze by mohly jít na dary.
„Obvykle pracuji na stabilizačních bodech nebo v casevacu s krátkou evakuační linií. Na stabilizačních bodech projde tvýma rukama spousta lidí, a člověk cítí větší zapojení. Je to uvolňující, protože je pořád pohyb. V casevacu člověk většinou jen sedí a čeká. Nejtěžší je, když pracuješ s někým, koho znáš.“
„Zpočátku jsem všechno brala moc osobně, což se odrazilo na mém zdraví. Teď si říkám: ‚Děláš něco – a to už je dobře.‘ Rotace se většinou stanou prací: když můžeš pomoct, tak pomůžeš, protože raněných je čím dál víc.“
„Žiju plány a nadějí, že válka dřív nebo později skončí. Ale samozřejmě nechci, aby skončila naší porážkou. Myslím, že nakonec se budeme muset všichni zmobilizovat. Nikdo nechce, aby jeho blízcí byli tam, ale nikdo taky nechce žít v okupaci a pod stálým ostřelováním – musíme najít zlatou střední cestu.“
Komentáře