„Chci si být jistá, že se později nebudu muset stydět“ — Hospitallerka s volacím znakem „Kytsia“, Olena Budz

Oleksiy
28. 7.
Minut čtení: 1

Olena „Kytsia“ Budz se připojila k praporu Hospitallers v roce 2024. Pracovala ve všech fázích evakuace — casevac, medevac, stabilizační bod i evakuační autobus „Avstriyka“. Působila v oblastech Záporoží, Charkov a Doněck.

„Po kurzech Hospitallers jsem byla velmi motivovaná pomáhat. Doslova den po kurzu jsem byla zpět v práci, když došlo k raketovému útoku na 'Okhmatdyt'. Byla jsem daleko, ale pocit bezmoci byl nesnesitelný. Ten den jsem se rozhodla projít ještě jedním kurzem a připojit se oficiálně k praporu.“

Před vstupem do Hospitallers pracovala Kytsia jako Head of SMM ve filmovém studiu. Spolu se svým týmem připravovala velké reklamní kampaně pro filmy jako Mavka, Dovbush a další. Po vstupu do praporu se vrátila ke své dlouholeté zálibě — fotografii.

„Během rotací fotím lidi — posádky, raněné, lékaře a personál nemocnic — a těmito snímky vyprávím příběhy. V první řadě jsem samozřejmě zdravotnice. Občas vidím perfektní záběr a říkám si: ‘Škoda, že nemám foťák’, ale moje úloha je jiná. Když mi lidé začnou důvěřovat, můžu říct, že jsem i fotografka, a něco nafotit.“

Olena pochází z Kyjeva, ale většinu volného času trávila na venkově u praprarodičů. Říká o sobě, že byla trochu „kluk“.

Sílu a motivaci čerpá z možnosti být užitečná. I tak jednoduché věci, jako dát možnost zavolat blízkým, vysvětlit, co se stalo, udělat převaz nebo dát odpočinek lékařům pracujícím nonstop, pro ni hodně znamenají.

„Momentálně jsem na rotaci a přemýšlím, jak být ještě efektivnější a užitečnější.“a.”